Nejdřív mi odpuste malou rekapitulaci našich původních záměrů a ideálů. Před 8 lety, kdy jsme se jako kapela dávali dohromady, bylo naším cílem udělat jedno veřejné vystoupení (rozuměj pro širokou veřejnost a za peníze) a pak kapelu na vrcholu slávy rozpustit. Nebudeme si nalhávat, že kdybychom omylem neangažovali Vokapa - původně jako maskota, později jako sólového kytaristu - asi by se veřejné vystoupení ještě dlouho neuskutečnilo. Vokap dal naší kapele to, co jí až donedávna chybělo: znalost akordů (pro mě bylo přínosem zejména poznání rozdílu mezi akordem A a C při hraní na bicí), znalost části not (zatím jenom těch s tim vocáskem), znalost ladění instrumentů a hlasu a v neposlední řadě i ukázka správného zacházení s nástroji a jejich údržba. Samotné uskutečnění koncertu bylo podpořeno taky faktem, že náš takymanažer Sedrik Tóth se stal majitelem prakticky jediného vhodného místa pro konání této akce, a sice sálu v restauraci „U tvrze“. Z těchto pohledů jsme měli tedy ohromný štěstí, že jsme, sice na sklonku kariéry ale přesto, dostali příležitost vystoupit. Nyní to tedy bylo už na nás jak s danou příležitostí naložíme.
Koncert byl naplánován na 23.8.2008. Měli jsme za nemalý peníz vystoupit spolu s kapelou „Lehký odpad“ z Lysý nad Labem. Přestože jde již o zkušené hudebníky, chovali se k nám neumětelům pohodově a přátelsky a možná i vzhledem k našemu umění si v podstatě nikdo z nich během celého víkendu radši nedovolil vystřízlivět. Z našeho pohledu byl termín koncertu šibeniční – ostatně jako vždy. Museli jsme se totiž asi za 3 dvouhodinové zkoušky naučit ovládat své hudební nástroje tak, aby hudbou netrénované ucho běžného posluchače zachytilo a mozku předalo minimální množství našich chyb. V posledním týdnu jsme dohodli playlist. Protože jsme nechtěli jen odehrát pár písniček, ale i zahrnout příchozí svým břitkým humorem, vypadal playlist nakonec následovně - 11 songů, tombola, představovačka, reklamní vložka a kulturní vložka od Lály (bývalého držitele odznaku za recitaci v rámci soutěže: Bezručův odkaz). Lála zde pouze vyměnil „Lesní studánku“ za báseň „Kofťa“. Během koncertu však bohužel vzala většina dialogů a vložek za své, jak bude zmíněno dále.
Zapojování aparátu a zvukové zkoušky před koncertem probíhalo v pátek večer a
prakticky celou sobotu. Nejprve vyvstal problém se zapojením aparátu, pak
s odposlechy a nakonec i se zvuky částí bicí soupravy. Je potřeba zdůraznit, že
pro zvukovou zkoušku odvedl profesionální zvukař kvalitní práci (což však
bohužel neplatilo pro samotný koncert). Nicméně v sobotu kolem 16 hodin bylo vše
na večer připraveno. Pro koncert jsme zvolili stejnou taktiku jako při
předchozím vystoupení na „Gardnpárty“, tj. pokud se něco posere, musí nás z toho
Vokap dostat. Jako nit se proto celou sobotou prolínalo heslo: „Musíme uhlídat
Vokapa, aby si nedal do koncertu brčko“. Povedlo se Vokap byl svěží a v životní
formě. My ostatní jsme se pro jistotu až do koncertu zřekli alkoholu (já měl
všeho všudy jednoho Kozla, Lála pár Gambrinusů a pak Birelly, Mára s Vokapem
byli na džusu). Bohužel se o tom, že u nás vše stojí na Vokapovi asi dozvěděl
zvukař, protože nám ještě před koncertem překolíkoval odposlechy a pustil nám do
nich jenom Vokapa. Mně pro jistotu vypnul odposlech úplně. To by člověk nevěřil,
jak blbě se hraje když buď 1, vůbec se neslyší, nebo 2, slyší jenom sebe (v mém
případě). Problém je to zejména pro ty z nás, co jsme na zvucích kolegů závislý.
Přestože se Mára snažil ze všech sil během koncertu se zvukařem komunikovat, ten
vůbec nereagoval (asi neměl zapnutej odposlech :o)). S nastalou situací jsme se
proto museli vypořádat.
Těsně před začátkem dorazil i náš dvorní webmaster Tomis. Kvůli koncertu zdrhnul
ze svatby vlastní ségry v Jižních Čechach. Za neustálého porušování dopravních předpisů
překonal 100km vzdálenost v rekorním čase. Tvrdil sice, že pospíchal kvůli nám, ale spíš měl jenom
žízen. Taky se hned chopil piva, zelenky....a foťáku.
Ve 22hod a 15 min jsme se chopili instrumentů a počali koncertovat. Nervozita byla velká a ještě narostla při zjištění výše zmíněných problémů se zvukem. Sebekriticky musím přiznat, že největší problémy jsem s touto situací měl já. Nicméně sada prvních 3 písní proběhla perfektně, lidi (asi 100 platících) se dostali do varu. Záhy se bohužel zjistilo, že v sále není vůbec rozumět zpěvu a dokonce ani dialogům mezi písněmi. Dodnes nechápu proč s tím zvukař něco neudělal, když to slyšel. Tím pádem vzala za své i většina dialogů, které jsme měli připraveny. No nic, alespoň máme něco na příště. Kulturní, reklamní vložka včetně tomboly však proběhly. Párkrát jsem sice přešel k Márovýmu mikrofonu, kterej byl o něco líp nazvučenej, ale brzo jsem se na to chození vykašlal. První problém nastal v písni „Průser“, kterou jsem trochu natáhnul, ale jak basová, tak i kytarové sekce naší kapely se s tím dobře popraly, takže dopadlo všechno dobře. Další songy byly ucházející. Problém podobného rázu, v důsledku špatného zvuku, nastal ještě v poslední písni „Ale Hovno“. Naopak oba přídavky „Zlodějina“ a „Teroristi“ prý byly perfektní. Několik lidí mi nezávisle na sobě potvrdilo, že „Teroristi“ jsou naší nejpovedenější. Nálada po koncertě byla perfektní, už i proto, že se nikdo nedožadoval vrácení vstupného.
Po nás již nastoupila kapela „Lehký odpad“ a my se podali víru našeho druhého koncertu, a to na baru a ve výčepu. Scénář byl poměrně jednoduchý: pivo, zelená, pivo, zelená, pivo, zelená, pivo, zelená a pak som sa tak ………….ožral. Nevím jak ostatní, ale protože mě každý zval na panáka, tak jsem měl během jedný hodiny asi 15 zelenej a nějakýho toho Kozla. Jelikož jsem se na baru vždycky potkal s Márou a Lálou, tak myslim, že ani oni na tom nebyly líp. Akorát o Vokapa jsem ani nezavadil. Bylo mi jasný, že někde v tichosti proměňuje několik gramů své sušené „zeleniny“ v léčivý, mysl osvěžující, kouř.
Po skončení vystoupení „Lehkého odpadu“ přišel náš manažer s nápadem dát od první hodiny raní ještě nějaký přídavky (asi 3 písně). Chtěli jsme mu být po vůli, ale náš „jiný stav“ nezvěstoval žádnou kvalitu hraní. Problém byl už se jen dohodnout na tom, co budeme hrát. Bylo jasný, že to musí být něco pomalejšího. Zvolili jsme proto „Pekaře“. Po velký diskuzi to byla dál „Zlodějina“, „Manažer“ a když náš stav dovolí, tak i „Teroristi“. Reakce na tyto 4 songy byla ještě lepší než při prvním hraní. Jedinej problém nastal, když hrál Vokap sólo na vypnutou kytaru. Tím jen potvrdil, že špek po koncertě musel bejt mocnej. Taky lidi z Lehkého odpadu říkali, že přídavky byly lepší, protože jsme se dokázali uvolnit. Já myslim, že jsme byli uvolněný až moc, až skoro takový vláčný.
Byl to tedy poměrně vydařený koncert na naší domovský scéně. Slabinou byl akorát horší zvuk a skutečnost, že nám manažer nevyplatil ani halíř. Proto musíme ještě pořád každý vedle hraní chodit i do práce. A to je určitě škoda.